Waidmannszeit
autor: Wenzel Wiesner, foto: SS-KB Peter Rammel KVH Süd
Podzim 1944. Po bojích v Normandii byla naše divize téměř rozdrcena a většina těch, co přežili, odpočívala v Německu. Naše četa, kterou vedl SS-Sturmscharführer Peter Eisenreich však dostala jiný úkol. Měli jsme strážit silnici poblíž belgické obce Griesdeck. Sama o sobě lehká a příjemná služba, nebýt občasných sabotáží místního odboje. Bandité se vyhýbali otevřenému střetu s našimi vojáky, ale čas od času se jim podařilo poškodit nějaký most nebo jiné silniční zařízení. Jako posila k nám byl přiřazen záložní oddíl řidičů, většinou starších mužů nebo naopak mladých chlapců, vybavený motocykly se sidecary, automobily KdF82 a jedním nákladním vozem Steyer 1500.
13. listopadu 1944 v 19 hodin nám telefonem oznámilo oblastní velitelství, že asi 5 km jihozápadně došlo k útěku zajatých spojeneckých vojáků. Dle dalších informací měli uprchlíci postupovat směrem k naší základně. Naše jednotka byla okamžitě posílena o četu mužů z LAH, četu Inf. Rgt. 18 a několik řidičů od výsadkářů Luftwaffe. Překvapeni jsme pak byli příjezdem dvou příslušníků Gestapa, které provázel jakýsi důstojník Britisches Freikorps. Ten se měl pokusit mezi zajatci najít nové členy této zvláštní jednotky. Současně s nimi také dorazil SS-Oberscharführer Michael Heim, kterého oblastní velitel určil jako velitele celé akce. Ve 20 hodin byly vytvořeny tři záchytné linie, přes něž neměli uprchlíci projít. V následujících třech hodinách se nám podařilo většinu zajatců opět zadržet. Akce se obešla bez vážnějších komplikací, došlo pouze ke drobnému zranění jednoho muže od našich řidičů. Zajatci představovali pestrou směs: američtí výsadkáři, britští pěšáci a dokonce jeden voják Commandos. Překvapilo nás, že v rozporu s rozkazem Vůdce nedal SS-Oberscharführer Michael Heim rozkaz k jeho popravě.
Každý zadržený byl podroben pečlivému výslechu. Někteří spolupracovali ochotně, jiní byli opětovným zajetím velmi rozladěni a chovali se vzdorovitě. Ti pak byli předáváni do sklepních prostorů, kde jejich výslech přebírali příslušníci Gestapa. Myslím, že někteří z nich litovali, že raději nezemřeli na bojišti. My obyčejní vojáci jsme tomuto přihlíželi neradi, ale celá akce byla v režii jiných lidí. Jako kontrast s chováním gestapáků byl pak důstojník Britisches Freikorps. Jeho téměř laskavý přístup přinesl ovoce v podobě prvního podpisu na přihlášce. Po půlnoci byli zajatci umístěni ve stodole, která sloužila jako provizorní vězení.
Zhruba ve 3h ráno se jednomu z amerických výsadkářů podařilo uprchnout. Sice jsme se jej pokoušeli zadržet, ale vzhledem k nutnosti strážit další vězně nebyl vydán rozkaz k většímu pronásledování. Útěk zajatce rozlítil velitele Heima natolik, že se nejprve rozhodl některé zajatce popravit. Později po poradě a několika výsleších však rozhodl, že zbývajícím zajatcům budou odebrány tkaničky od bot a kamaše. Také rozhodl, že zajatcům budou zkráceny dávky jídla. Po 5h však byly díky nepozornosti stráže přemoženy a zbytek zajatců se vydal na útěk.
Podle informací, které jsme obdrželi od přátel mezi místními obyvateli se uprchlíci ukryli v lese u obce Nidrum. Kromě pěti mužů ze štábu velení se celá naše skupina včetně posil přemístila na kraj udaného lesa. Kolem 8h byla tato skupina doplněna psovody z místní protipartizánské jednotky SD. Společně pak za podpory řidičů začali pročesávat zalesněnou část. Velice záhy zadrželi nečekanou skupinu civilistů. Po krátké kontrole byli tito civilisté převezeni do štábu k výslechu. Zde bylo okamžitě zjištěno, že se jedná o příslušníky odboje, kteří mají za úkol navázat spojení se zajatci a poskytnout jim jídlo, mapy, zbraně a další pomoc. V tomto případě byl velitel Heim nekompromisní, stejně jako v případě znovuzadrženého člena Commandos, a po schválení Gestapem rozhodl o popravě těchto lidí. V následujících hodinách byla valná většina zajatců opět zatčena, vyslechnuta a umístěna zpět do provizorního vězení. Bohužel někteří z amerických parašutistů nám unikli. Ještě ten den večer si zajatce přebrali vojáci strážící místní zajatecký tábor. Co se s nimi stalo dál, nevíme. Večer jsme se vrátili ke strážní činnosti, většina posil také odjela. Blížil se prosinec 1944, kdy nás čekalo další kolo utkání na válečném poli.
