Kaiserhofübung
autor: Wenzel Wiesner
Po výprasku, který náš pluk dostal v září 1944 u Brestu, a kde padla většina našich kamarádů jsme byli staženi k doplnění do týlu. Nebyla veselé cesta. Seděli jsme tiše s Michaelem, Andreasem a Martinem ve špinavém vagónu a kouřili zbytky cigaret. Víc nás z celé grupy nezůstalo. Velitel Oberjäger Schüller se za námi občas přišel podívat. Od něj jsme se dověděli, že směřujeme do západní části Protektorátu Böhmen und Mähren, kde bude naše rota (spíš to co z ní zbylo) doplněna a kde bude také proveden nějaký doplňující výcvik.
Cílem naší cesty bylo nakonec město Pilsen, vzdálené jen 20km od Sudetenlandu a 80km od naší vlasti. Vcelku velké město s letištěm, biografy, množstvím hospod a především výborným pivem. Užívali jsme ta odpoledne volna, které nám velitelé dovolili, protože jsme věděli, že nebudou trvat dlouho. Kam nás pošlou a co nás čeká si nikdo nechtěl příliš domýšlet. K naší grupě byl dočasně přidělen jakýsi Oberjäger Marc , který měl od našeho velitel „okoukat“ jak takovou skupinu vést. Zpočátku jsme z toho byli trochu rozladěni, ale byl to vcelku dobrý chlapík, který se nesnažil měnit zaběhnuté postupy. S ním přišel k jednotce i kriegsberichter Thomas, který měl za úkol pořídit materiál k propagačnímu filmu o výsadkářích.
Na konci října 1944 jsme dostali rozkaz nastoupit k poslednímu cvičení, které mělo završit doplňovací období. Jednoho časného rána se rozezněly poplachové sirény, a my za chvíli nastupovali na nádvoří. Cesta na letiště byla dílem pár desítek minut. Dle rozkazu jsme odkládali výstroj i výzbroj do připravených kontejnerů a obratem fasovali padáky. Překvapilo nás to, už dlouho jsme neskákali z letadel, ale těšili jsme se. Místo seskoku byla členitá krajina Böhmenwaldu jižně od města Schüttenhofen. Let netrval dlouho, za 40 minut jsme vyskakovali nad cílem. Po doskoku jsme se poměrně rychle shledali s ostatními členy grupy a našli výstrojový kontejner. Překvapením bylo, že kontejner se zbraněmi chyběl stejně jako Ob.jg. Schüller. Ve chvíli, kdy Ob.Jg. Marc otevřel obálku s rozkazy, bylo vše jasné. Situace má simulovat nepodařený shoz a zároveň nového velitele otestovat při řešení nenadálé situace. Dle pokynů byl kontejner shozen cca 7-8km východně od našeho současného postavení, nedaleko výcvikového střediska LW Kaiserhof. Po krátké poradě jsme vyrazili na cestu horským terénem. Horské údolí nás vedlo k malému městu Reichenstein. Tomu jsme se měli dle rozkazu vyhnout a z přilehlého kopce Meierstein pořídit plán městečka. Při výstupu jsme se dost zapotili, náš KB byl na hranici zhroucení. Byli jsme nuceni dvakrát zastavit, aby si všichni dostatečně odpočinuli. Když jsme překonali kamenné moře a vystoupili k vrcholu, velitel zakreslil plánek. My jsme mezitím zkontrolovali mapu. Další cesta nás vedla po straně vrchu Meierstein údolím říčky Losnitz. Úkol zněl najít a zmapovat možný přechod přes tuto říčku. Během následujících dvou hodin jsme i toto splnili. Po rychlém výstupu na Höfischberg už jsme viděli středisko Kaiserhof. V kopcích nad ním měl být uložen i náš kontejner se zbraněmi. Rozestavili jsme se do rojnice a po asi deseti minutách jsme objevili hledaný cíl. Spolu s ním na nás čekal i Ob.Jg, Schüller. Po ozbrojení byl vydán rozkaz k odpočinku a uvaření polévky na esbitech. Překvapilo nás, že jsme ke zbraním vyfasovali slepou munici a adaptéry k ní. Po obědě jsme se seřadili do pochodového tvaru a vyrazili na středisko Kaiserhof. Zde byly ustanoveny dvoučlenné hlídky pro ostrahu objektu a zbytek mužstva odpočíval po namáhavém dni. Zejména na nových rekrutech bylo vidět, že toho mají plné zuby. Se soumrakem na nás padl i bezstarostnost, která byla vzápětí potrestána. Na dvoře se ozvala střelba. V tu chvíli jsem byl spolu s Michaelem, Martinem a kreigsberichterem v hlavní místnosti. Dovnitř otevřeným oknem vletěla rozbuška a hned za ní dávka ze samopalu. Jeden přes druhého jsme skákali pro zbraně a vybíhali ven na dvůr. Útok probíhal ze tří stran a podle nařízení velitele jsme měli nepřítele vytlačit z prostoru usedlosti. To se nám za pomoci kulometů během asi čtvrthodiny podařilo. Okamžitě poté nás Ob.Jg. Schüller nechal nastoupit, a my pozorovali, jak do vrat vchází malá útočná skupina pod velením Lt. Nachtigalla. Mělo nás to napadnout dříve, tenhle starý pes je známý svými metodami výcviku, které nepostrádají rychlé zvraty a nečekané situace. Naše skupina dostala nejprve vynadáno za laxní přístup k ochraně objektu a poté pochvalu za rychlé řešení. Ten den se již nic nestalo a ráno po rozcvičce a snídani nás naložili na nákladní automobil a odvezli zpět do Pilsen.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||