SS-Obersturmbannführer Max Wünsche
![]() |
narozen: 20.4.1914, Kikklitz zemřel: 17.4.1995, Mnichov Železný kříž II. třídy: 26.5.1940 Železný kříž I. třídy: 31.5.1940 Útočný odznak pěchoty bronzový: 30.10.1940 Medaile za východní frontu: 6.7.1942 Německý kříž ve zlatě: 25.2.1943 Rytířský kříž: 28.2.1943 Odznak za zranění stříbrný: 11.6.1944 Dubové listy: 11.8.1944 (548.) přijat: 20.4.1936 SS-Obersturmführer: 11.9.1938 SS-Hauptsturmführer: 25.5.1940 SS-Sturmbannführer: 1.9.1942 SS-Obersturmbannführer: 30.1.1944 |
Max Wünsche se narodil 20.4.1915
v Kittlitzu (Löbau/Oberslausitz). V listopadu 1932 vstoupil
Wünsche do Hitlerjugend a v červenci 1933 do SS. Po
pětiměsíčním poddůstojnickém kurzu v Jüterbogu se Wünsche
rozhodl stát důstojníkem a byl zařazen do SS-Junkerschule Bad Tölz,
kde graduoval v roce 1936. 20.4.1936 obdržel hodnost
SS-Untersturmführer a byl přidělen k Leibstandarte, kde
sloužil jako velitel čety v 9. Kompanie. Ještě v dubnu byl
převelen k 17. Kompanie, kde zůstal do 1.10.1938. Poté byl přidělen
k Begleitkommando des Führers, kde sloužil jako velící důstojník.
24.1.1940 byl převelen zpět k Leibstandarte jako velitel 2.
Zug, 15. Kradschützen Kompanie pod velením Kurta Meyera. Wünsche
zůstal na této pozici během invaze do Francie, 1.6.1940 se vrátil k
Begleitkommando des Führers. Po několika menších konfliktech, kdy
si Hitlerův sluha stěžoval, že se "nechová korektně", byl Wünsche
přidělen k Leibstandarte jako Dietrichův Adjutant 5.12.1940.
Zde sloužil při tažení na Balkáně a operaci Barbarossa, kde se
vyznamenal. Přidělena k Armee Gruppe Süd, von Mackensenovu III.
Korpsu, se Leibstandarte setkala s tvrdým odporem během
prvních dnů invaze. Do konce července překonala Leibstandarte
sovětský odpor a obklíčila několik divizí. Mnohokrát vzal Wünsche
průzkumný Fieseler Storch a letěl na průzkum nad nepřátelské území.
Důležitost těchto misí se ukázala 31.7.1941, kdy výsledek průzkumu
vedl k dobytí Novoarchangelska, což vedlo
k uzavření Umaňské kapsy a obklíčení mnoha sovětských divizí.
Jak Leibstandarte postupovala do Ruska na Krym, Perekop, Wünsche
byl jmenován zástupcem Ia LSSAH, SS-Hauptsturmführera Rudolfa
Lehmanna. Později během bitev o Berdjansk, Mariupol a Taganrog,
převzal Wünsche na čas velení několika menších jednotek. Stále byl
přitom divizním adjutantem. 15.2.1942 byl Wünsche jmenován
velitelem LSSAH Sturmgeschütz Abteilung a odrazil všechny sovětské
pokusy o průlom v následujících týdnech. V březnu převzal
velení zálohy Korpsu a jeho velení na předmostí řeky Mius úspěšně
zastavilo sovětský pokus o průlom na frontě 73. Infanterie a 13.
Panzer Division. 1.6.1942 byl Wünsche odeslán do Kriegschule
Berlin, kde úspěšně absolvoval tříměsíční kurz na důstojníka
generálního štábu a byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer.
Vrátil se 1.9.1942 k velení LSSAH Sturmgeschütz Abteilung a
22.10.1942 byl jmenován velitelem nově zformovaného I. Abteilung
Panzer Regiment LSSAH. Panzer Regiment byl formován do ledna 1943 a
přibyl k Charkovu v únoru 1943. Jakmile vystoupili
z vlaku, vyrazil SS-Sturmbannführer Max Wunsche a jeho muži do
boje. Boje probíhaly v obtížných podmínkách, mrazu a vichřici.
8. a 9.2. za použití pohyblivé obrany, I. Abteilung zastavil ruský
průnik, udržel Merefu a způsobil Rusům těžké ztráty. 10.2. I.
Abteilung přešel do útoku s cílem obnovit spojení
s obklíčeným Aufklärungs Abteilung Kurta Meyera. Pronikaje do
sovětských linií zničil I. Abteilung 16 protitankových děl. 13.2.
obnovil Panzer Abteilung úspěšně spojení s Meyerovými muži a
zachránil je tak od zničení. Wünscheho I. Abteilung spojen nyní
s Aufklärungs Abteilung zformoval Kampfgruppe a přešel do
útoku, při které, 15.2. pomáhal při zničení 6. gardového jezdeckého
sboru. Ve stejný den byl dosažen Charkov. 25.2. byl Wünsche
vyznamenán Německým křížem ve zlatě a o tři dny později Rytířským
křížem za následující akci. Průzkum Wünscheho Kampfgruppe zjistil
silnou nepřátelskou kolonu na jižním křídle divize. Wünsche dal bez
čekání na rozkaz příkaz své Kampfgruppe k obklíčení nepřátel u
Jeremejvky. Akce byla úspěšná, bylo zničeno 54 těžkých děl a zabito
přes 900 Rusů. 15.3.1943 bitva o Charkov skončila, "Rudé náměstí"
bylo přejmenováno na "Náměstí Leibstandarte" a město bylo
v držení II. SS-Panzer Korps. Muži Leibstandarte si mohli
krátce odpočinout během dubna v okolí Charkova. V červnu
1943 byl SS-Sturmbannführer Max Wünsche převelen k formování
nové divize: 12. SS-Panzer Division "Hitlerjugend", kde dostal
velení Panzer Regiment. Po vylodění v Normandii se 7.6.1944
střetly postupující Kanaďané a Britové s 12. SS-Panzer Division
"Hitlerjugend". V následující bitvě zničil Wünsche a jeho
Regiment 219 nepřátelských tanků do července 1944 a za své velení
byl vyznamenán 11.8.1944 Dubovými listy. O několik dní později
obklíčili Spojenci německé divize u Falaise. V noci 20.8.
Wünsche spolu se svým adjutantem SS-Hauptsturmführerem Iseckem,
SS-Untersturmführerem Freitagem a zraněným lékařským důstojníkem se
pokoušeli o útěk. Cestovali pěšky a setkali se s nepřátelskou
hlídkou, kdy byl lékař zajat a Wünsche zraněn. 24.8. se Isecke
oddělil a byl zajat. O něco později našli Wünsche a Freitag vozidlo
v dobrém stavu a jeli k St. Lambert, který okupovali Kanaďané.
O něco později byli zajati, když čekali ve křoví na setmění.
Wünsche zemřel v Mnichově 17.4.1995.
Zdroj: Pavel Sláma
http://www.vojsko.net/index.php/armady/126-waffen-ss/velitele/1263-max-w-nsche