Slaný 1945
... Na všech frontách všeobecný ústup. Vůdce mrtev, chuť bojovat se ztrácí, morálka takřka na nule. Možná, že není už důvod. Jedině stále za rodiny tam daleko. Víme, že se fronta hroutí a že to v podstatě domů do Německa nemáme daleko... Ovšem informace se ve všeobecném zmatku ztrácejí a zanikají... Poslední dopis z domova jsem dostal v březnu a dnes je již květen... Dle map se právě nalézáme blízko hranice "Protektorat B. u. M.". Jdeme téměř nepřetržitě a bez odpočinku na divokém ústupu před Rudými. Pro nedostatek pohonných hmot musíme vše táhnout na zádech jako muly. Postupně se odhazují zbytečné součásti výstroje, vše je ganz egal. To je něco, co by dříve znamenalo přinejmenším disciplinární řízení.
... Míjíme starou celnici,
pustou a prázdnou. Krok za krokem pomalu vcházíme do širokého
údolí, které bylo dříve v pradávnu zřejmě říčním korytem. Západ
slunce je doslova krvavý, nohy už nás stěží nesou. Naštěstí
nedaleko leží malé městečko. První stavení, naprosté liduprázdno.
Podle zprávy naší cyklospojky se právě zde shromažďují ustupující
jednotky. Hlavní náměstí "SA - Platz" (ptám se sám sebe, jak dlouho
?) je doslova vojskem přecpáno. Jde vidět směs všeho možného -
kamarádi od SS, lidé od Heeru i od pozemních jednotek Luftwaffe -
všech šarží. Urychleně stavíme jakéstakés ležení, hlavně jako
ochranu před deštěm. Hlad mých mužů zahání jen na čas pár soust
rekvírovaného Stoffu ze zdejšího hostince. Všichni jsou k smrti
unavení, hladoví, špinaví... I přesto ovšem bude mít zřejmě zdejší
vykřičený dům dnes v noci o klientelu postaráno. Dlouhé měsíce na
frontě udělají své... Ustýlám si na lavičce v parku, posilněn láhví
pálenky se mi najednou zdá všechno lehčí...
... Probouzím se za rozbřesku, zčásti chladem, zčásti hlukem.
Zdálky zlověstně zní tlumená dělostřelba a kulometné dávky. Hlava
mi třeští a z přívalu informací mi začíná být nevolno. Vidina
bolestného konce je stále zjevnější. Lépe padnout v boji, než se
dostat do rukou Ivanovi... Asi po hodině ruch ustává a dovídáme se
od pozorovatelů příčinu. Ono ranní extempore bylo zapříčiněno
našimi Hetzery a četou granátníků, kteří se snažili zastavit ruský
postup. Zpočátku vše šlo poměrně dobře. Naši zaujali narychlo
pozice a čekali. Ke slovu ovšem přišly již dobře známé "kaťuše",
neblaze proslulé Stalinovy varhany. Ty u nás napáchaly obrovské
ztráty. Šestice kouřících tanků byla rozmáčknuta jako pověstný
obtížný hmyz. To zatím pouze z doslechu. Neradostné vyhlídky
!
... Zřejmě okolo poledního se začala ozývat střelba. To si zřejmě
Rusové dodávali odvahy. Zaujmuli jsme připravené pozice, pásy do MG
založeny. Zpoza rohu začínají vybíhat první nepřátelé. Zpočátku
vypadají jako naši, ovšem při detailnějším pohledu vidíme
vlasovecké insignie. Kulomety štěkají, první mrtví a zranění se
kácí k zemi... Sice kladou odpor, ale brzy uznávají, že nemají
proti našim frontovým zkušenostem mnoho šancí. Na obou stranách
jsou zranění, nosiči raněných a Sanitäter mají co dělat, ošetřují
obě strany. Mrtví už nikoho nezajímají. Zajatí a zranění
příslušníci ROA jsou pro nás zhruba to samé jako Ivan - jsou nyní
shromažďováni ve vedlejší ulici, nic pěkného je nečeká. Zde jsou
doslova na hromadě, paralyzovaní namířenými hlavněmi. Po chvíli
atmosféra opadne a myslím, že někteří jsou velice překvapeni, že
jim naši nabízejí dokonce cigarety
!
... Věci nabírají velmi
rychlý spád. Jsme vystaveni dalšímu útoku, tentokrát už to jsou
opravdu Rusové. Boj je krátký a zničující, hlavně pro naši prvým
střetem opotřebovanou stranu. Úděsný pohled, ovšem pro vojáka denní
chléb, v podobě zkrvavených kočičích hlav a vyhřezlých vnitřností.
Vše se mísí se sténáním raněných... Vlasovci však stále zůstali v
průjezdu, tisknoucí se k zemi. Ivani se do nich pouští se vší
vervou. Jako zrádcům jim dávají co proto. Bijí je pažbami, kopou
je, ti jsou záhy celí zkrvavení a bez zubů. Jadrná ruština z obou
stran. Práskají první výstřely, většina Vlasovců již leží na dlažbě
s dírou ve spánku.
Možná proto jsme byli ušetřeni a zbytky našich padli do zajetí.
Rusové si vybili vztek právě na nich. Otázka je co bude dále.
Nejasná budoucnost...
(pozn. literárně zpracováno dle vzpomínek jistého SS-Uscha XY na nasazení v prostoru Ost-Böhmen v květnu 1945 - nepřeje si být jmenován. Domů se vrátil z gulagu až v roce 1958.)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||