Otto Carius

(držitel Rytířského kříže s dubovými ratolestmi)

Osobní rozhovor s Otto Cariusem pořízený Jiřím Štěpánkem



Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Tankový bojový odznak ve stříbře, dále 25, 50, 75
Odznak za zranění ve zlatě
Medaile za východní frontu

Narodil se 27. května 1922 ve Zweibruckenu v jihozápadním Německu. Poté co ukončil školní docházku, vypukla 2. světová válka a Carius dobrovolně vstoupil do armády - 104. pěšího umísťovacího praporu v květnu 1940. Po výcviku byl přidělen k 21. tankovému pluku a prožil svojí první bitvu jako nabíječ v tanku Pzkpfw 38 během operace Barbarossa v červnu 1941. Po roce válečné zkušenosti na Východní frontě, byl Carius přijat do kursu důstojnických kandidátů a po jeho ukončení byl přidělen k 502. těžkému tankovému praporu v dubnu 1943.
V dubnu 1943, už v hodnosti důstojníka, velel 502. batalionu těžkých tanků vyzbrojenému tanky Tiger. V letech 1943 a 1944 sloužil v severní části východní fronty.
22. července 1944 nadporučík Carius postupoval se svou rotou 8 Tigerů směrem k vesnici Malinava (severní předměstí Dunaburgu) s rozkazem zastavit ruský postup. Nadporučíci Otto Carius a Albert Kerscher si vzali Kubelwagen, aby ověřili, jestli je už vesnice okupována Rusy, zjistili, že ano. Carius poznal, že ruské tanky ve vesnici jsou pouze čelo útoku, a že čekají na příjezd hlavních sil. Rozhodl se, že znovu získá vesnici před příjezdem posil. Carius se vrátil k rotě, aby vysvětlil svůj plán na dobytí vesnice. Rozhodl se, že pro útok na vesnici použije jen dva Tigery, protože zde byla jen jedna cesta vedoucí do vesnice a útok všech jeho Tigerů by mohl být nebezpečný. Šest Tigerů zůstalo v záloze, když se Tigery Cariuse a Kerschera přesouvaly směrem k vesnici Malinava. Rychlost byla základem Cariusovy strategie a byla rozhodující při zmatení Rusů a znehybnění jejich tanků. Právě když se Cariusův Tiger č. 217 přesouval do vesnice, dva tanky T-34/85 právě otáčely své věže. V tu chvíli, Kerscherův Tiger č.213, který sledoval Cariuse ve vzdálenosti asi 150m na ně vystřelil a zničil je. Stejně jako poprvé, Carius zaútočil na ruský nejnovější těžký tank IS-1 (možná IS-2). Jejich silueta byla trochu podobná německému Královskému Tigeru a Carius byl zpočátku zmatený, ale po chvilce váhání vypálil a IS-1 začal hořet. Později Carius vypověděl, že celá bitva netrvala víc než 20 minut. Během krátké chvíle, Carius a Kerscher vyřadili 17 ruských tanků včetně nových IS-1. Ačkoliv byli Rusové při útoku překvapeni, Cariusovo rychlé a přesné posouzení situace a výborně použitá taktika byly hlavními faktory výsledku bitvy. Cariusův úspěch v Malinavě se rovná Wittmanově Villers-Bocage.
V listopadu 1943 zničil Carius 10 sovětských tanků T-34/76 na vzdálenost menší než 50m. V srpnu 1944 byl Otto Carius přeložen do Paderbornu k nově vzniklému  schwere Panzerjager Abteilung 512, kde byl jmenován velitelem 2. roty. sPzJagAbt 512 byl vyzbrojen silnými Jagdtigery s kanónem Pak 44 L/55 s ráží 128mm. 8. března 1945, aniž by dokončila výcvik, byla 2. rota poslána na bojovou linii blízko Siegburgu. Poté se zůčastnila obrany řeky Rýn a nakonec se vzdala americké armádě 15.dubna 1945.
Po návratu ze zajetí založil s bratrem lékárnu (TIGER APOTHEKE), kde působí dodnes.


Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Carius
http://www.valka.cz/clanek_10731.html

Veškerý zde uvedený fotografický obsah je výhradním majetkem Jiřího Štěpánka. Jakékoli kopírování není bez předchozí konzultace povoleno.